Volně prodejné klinické testy

METABOLISMUS XENOBIOTIK

Detekce mutací v genech GSTT1, GSTM1 a GSTP1
Geny GSTT1 (Glutathion S Transferase T1) a GSTM1 (Glutation S Transferase M1) kódují detoxikační enzymy, který se podílí na odbourávání kancerogenních látek a škodlivých metabolitů. Z tohoto důvodu mají důležitou roli v karcinogenezi - vzniku nádorů různých tkání. Testovaná mutace vede k deleci (ztrátě) části sekvence genu GSTT1/GSTM1, tato mutovaná alela se proto označuje jako alela 0. Genotyp 00 (přítomnost dvou nulových alel) způsobuje chybění části sekvence daného genu a vede k poruše tvorby příslušného detoxikačního enzymu. Genotyp 00 v genu GSTT1 nebo GSTM1 způsobuje nižší schopnost detoxifikace škodlivých látek a je asociován se zvýšenou pravděpodobností vzniku různých typů nádorů, zejména pokud jsou vystaveny působení karcinogenních látek (např. kouření). Toto riziko ještě zvyšuje kombinace těchto genotypů navzájem a kombinace s dalšími rizikovými genotypy polymorfismů v genech ostatních detoxikačních enzymů GSTP1 a GSTM3.

Gen GSTP1 kóduje enzym Glutathion-S-transferáza P1, který hraje důležitou roli při odbourávání (detoxifikaci) hydrofobních a elektrofilních látek. Tento enzym se podílí na odbourávání kancerogenních látek a metabolitů v těle, které jsou produkovány enzymem CYP1A1. GSTP1 je rovněž považován za hlavní deaktivátor toxických látek tabákového kouře. Schopnost neutralizovat (detoxifikovat) a vyloučit nadbytečné či potencionálně škodlivé látky z organizmu je pro život velmi důležité. Látky, které se normálně v organizmu nevyskytují, nejsou nutné pro jeho zdravý vývoj a neslouží pro organizmus jako zdroj energie, hovoříme jako o tzv. xenobioticích. Zdrojem xenobiotik je především chemický průmysl a v případě polycyklických aromatických uhlovodíků je to i kouření a nevhodná strava.

Většina látek je vylučována ledvinami a játry, ale mnohé látky se vylučují rovněž plícemi, kůží a sliznicemi. Orgánem, v němž probíhá nejvyšší množství detoxifikačních reakcí, jsou játra. U lidí se rozlišují dvě hlavní fáze detoxifikace. V první fázi detoxifikace dochází k modifikaci látky tak, aby byla schopna v následné druhé fázi spojení s aminy, kyselinami a alkoholy a usnadnilo se tak její vyloučení z organizmu. Významnou roli při konjugačních reakcích, tzn. druhé fázi detoxifikace, hraje spojení látek s glutationem, kdy konjugaci glutationu zesiluje enzym GST vyskytující se v jaterních buňkách. Konjugace látek s glutationem umožňuje rychlejší vylučování toxických látek z organizmu. Bylo zjištěno, že jedinci, kteří mají pouze jednu nebo žádnou alelu glutation-S-transferázy theta-1 (GSTT1) a Mu-1 (GSTM1), mají snížené detoxifikační schopnosti organizmu a je u nich vyšší riziko vzniku nádorů.

BRCA1,2 SCREEN (RAKOVINA PRSU)

Karcinom prsu patří mezi nejčastější maligní nádorová onemocnění žen a jeho výskyt u nás v posledních letech stále stoupá. Karcinomy vaječníků a vejcovodů představují asi 15 % všech maligních nádorů u žen. Riziko vzniku obou těchto malignit se zvyšuje s věkem, nejčastější výskyt je mezi 50. a 60. rokem života, ale v případě dědičných dispozic mnohem dříve, již po 30. roce života. U 5 - 10 % všech karcinomů prsu se jedná o tzv. syndrom hereditárního (dědičného) karcinomu prsu a vaječníků, který je způsoben vrozenou mutací v genech BRCA (BreastCancerAssociated). Geny BRCA jsou tumor supresorové geny (brání nekontrolovatelnému dělení buněk) a jejich produkty se účastní spolu s dalšími oprav poškození ve dvouřetězcové DNA.

HEREDITÁRNÍ KARCINOM PRSU A OVARIÍ (HBOC SYNDROM) (geny BRCA1,2 a PALB2)

Karcinom prsu je dlouhodobě nejčastějším maligním nádorovým onemocněním u žen v ČR. Přibližně 5–10 % nádorů prsu vzniká na podkladě zárodečných mutací v predispozičních genech. Kromě majoritních predispozičních genů BRCA1 a BRCA2 je v poslední době studována také úloha genu PALB2 (Partner And Localizer of BRCA2), který byl stanoven jako další kandidátní gen pro genetické testování pacientů s hereditárním karcinomem prsu v České republice, a dále tzv. genů s nízkou penetrancí, mezi které patří gen CHEK2 (checkpoint kinase 2). Cílem DNA analýzy je odhalit mutaci v genu BRCA1 nebo BRCA2 (Breast Cancer Associated), případně v genu PALB2 nebo CHEK2, která vede k poruše funkce kódovaného proteinu a způsobuje tak zvýšené riziko vzniku karcinomu prsu a vaječníku, v menší míře i jiných nádorových onemocnění – karcinomu slinivky, prostaty, CRC, karcinomu žaludku, melanomu a dalších nádorových onemocnění typických pro HBOC syndrom.

U rizikových osob je doporučována genetická konzultace k zajištění molekulárně genetického vyšetření celé kódující sekvence BRCA1,2 genů. Vyšetření je vždy vhodné zahájit u žijícího člena rodiny, u kterého bylo již nádorové onemocnění zjištěno a to v nejnižším věku. Pokud již nežije žádný člen rodiny, který prodělal nádorové onemocnění a měl by být tedy testován, je molekulárně-genetické vyšetření celé kódující sekvence genů BRCA1 a BRCA2 doporučeno jeho přímým pokrevním příbuzným v riziku.

Test je určen nejen ženám, ale i mužům s rizikovou osobní nebo rodinnou anamnézou, kteří pro toto vyšetření splňují diagnostická klinická kritéria.

Vyšetření je možné provést až po dosažení zletilosti (18 let).

HEREDITÁRNÍ KARCINOM PRSU A OVARIÍ (HBOC SYNDROM) (geny BRCA1,2)

Karcinom prsu je dlouhodobě nejčastějším maligním nádorovým onemocněním u žen v ČR. Přibližně 5–10 % nádorů prsu vzniká na podkladě zárodečných mutací v predispozičních genech. Cílem DNA analýzy je odhalit mutaci v genu BRCA1 nebo BRCA2 (Breast Cancer Associated), která vede k poruše funkce kódovaného proteinu a způsobuje tak zvýšené riziko vzniku karcinomu prsu a vaječníku, v menší míře i jiných nádorových onemocnění – karcinomu slinivky, prostaty, CRC, karcinomu žaludku, melanomu a dalších nádorových onemocnění typických pro HBOC syndrom.

U rizikových osob je doporučována genetická konzultace k zajištění molekulárně genetického vyšetření celé kódující sekvence BRCA1,2 genů. Vyšetření je vždy vhodné zahájit u žijícího člena rodiny, u kterého bylo již nádorové onemocnění zjištěno a to v nejnižším věku. Pokud již nežije žádný člen rodiny, který prodělal nádorové onemocnění a měl by být tedy testován, je molekulárně-genetické vyšetření celé kódující sekvence genů BRCA1 a BRCA2 doporučeno jeho přímým pokrevním příbuzným v riziku.

Test je určen nejen ženám, ale i mužům s rizikovou osobní nebo rodinnou anamnézou, kteří pro toto vyšetření splňují diagnostická klinická kritéria.

Vyšetření je možné provést až po dosažení zletilosti (18 let).

ROZŠÍŘENÝ PANEL GENŮ SPOJENÝCH S ONKOLOGICKÝM ONEMOCNĚNÍM

Metoda masivně paralelního sekvenování umožňuje efektivnější (rychlejší a ekonomičtější) genetickou diagnostiku v oblasti klinické genetiky. Pomocí sekvenováni nové generace můžou být identifikovány nové genetické změny, tj. DNA předispozice, které přispívají k vzniku závažných onemocnění, resp. k onkogenezi, nádorové progresi i metastazování. Tato technologie dnes umožňuje standardně testovat určitou skupinu genů v tzv. panelu genů, kterých poruchy jsou asociované s dědičnými nádorovými onemocněními (např. nádory mléčné žlázy, ovaria, tlustého střeva a konečníku, renálního karcinomu, či různých druhů leukémií). Tímto přístupem získáme komplexnější výsledek pro pacienta, dokážeme přesnější identifikovat konkrétní hereditární syndrom asociovaný s nádorovými onemocněními a poskytnut pacientovi i jeho zdravým příbuzným adekvátní preventivní péči, čím vlastně předcházíme vzniku nádorového onemocnění. Znalost molekulárně genetické podstaty onemocnění umožňuje v rodinách presymptomatickou diagnostiku na úrovni DNA a na jejím podkladě, vypracovat preventivní a léčební strategii.

Onkologická onemocnění se v dnešním světě vyskytují často. Přibližně 5 - 10 % vzniká na základě dědičné dispozice. Cílem genetického vyšetření panelu genů je upřesnit riziko predispozice vybraných nádorových onemocnění a doporučit vhodnou prevenci. Získá se tím komplexnější výsledek pro pacienta v možnosti identifikace genů asociovaných s nádorovými onemocněními.

Tento test poskytuje analýzu všech 219 vybraných predispozičních genů, jejichž mutace jsou příčinou dědičných nádorových onemocnění, jako jsou syndrom dědičného karcinomu prsu a vaječníků, syndromy nádorů trávicího ústrojí, syndrom familiárního melanomu a dalších.

Výhodou využití metody masivně paralelního sekvenování panelu vybraných genů je právě možnost komplexního vyšetření v rámci jednoho laboratorního testu.

CYSTICKÁ FIBRÓZA

Vyšetření mutací a polymorfismů v genu CFTR

Cystická fibróza (CF) patří mezi nejčastější autozomálně recesivně dědičné choroby v bělošské populaci. V České republice je incidence nemocných s CF odhadována na 1/2000 – 1/3000, téměř každý 26. člověk je přenašečem vlohy pro toto onemocnění. Mezi hlavní klinické příznaky pacientů patří neprospívání, recidivující a chronické bakteriální infekce dýchacích cest, které poškozují plicní parenchym a postupně vedou k respirační insuficienci, u mužů k neplodnosti v důsledku CBAVD (Congenital Bilateral Aplasia of the Vas Deferens) s azoospermií. Příčinou choroby jsou mutace v genu CFTR (Cystic Fibrosis Transmembrane Conductance Regulator Gene). Gen CFTR je lokalizován na dlouhém raménku 7. chromozomu (7q31.2) a dosud bylo celosvětově popsáno více než 1500 mutací (viz aktuální stav v Cystic Fibrosis Genetic Analysis Consortium Dabatase – CFGAC; http://www.genet. sickkids. on.ca/cftr/). V české populaci se vedle mutace deltaF508 vyskytují další mutace nejrůznějšího původu. Vyšetření 50 nejčastějších mutací CFTR genu zahrnuje cca 92 % všech mutací CFTR, které se vyskytují u českých pacientů s cystickou fibrózou. V případě rodičů, kteří jsou oba nositeli mutace CFTR genu, je riziko onemocnění CF pro jejich budoucí děti 25 %. K zajištění prevence CF u jejich potomků je prováděna prenatální diagnostika (z choriových klků nebo z plodové vody), je možná i diagnostika preimplantační.

SYNDROM FRAGILNÍHO X (FRAXA)

Syndrom fragilního X je druhou nejčastější příčinou mentální retardace u mužů po Downově syndromu.

Syndrom fragilního X (FRAXA, syndrom Martin-Bell) je X-vázané dědičné onemocnění projevující se mentální retardací často spojenou s dysmorfickými rysy (protáhlý obličej s prominující bradou a velkýma odstávajícíma ušima), u mužů se vyskytuje makroorchidismus. Postižení mají různou míru mentální retardace a bývají u nich popisovány různě závažné poruchy chování, jako jsou poruchy učení, autismus, hyperaktivita. Manifestace fenotypu u prepubertálních chlapců je poměrně nespecifická a variabilní, což znesnadňuje klinickou diagnostiku. Postiženy mohou být také ženy, přibližně polovina nosiček plné mutace má mírnou až střední formu mentální retardace. Syndrom se vyskytuje přibližně s frekvencí 1 – 3 : 4000 u mužů a 1 : 8000 u žen. Syndrom fragilního X je způsoben ve většině případů dynamickou mutací – expanzí trinukleotidů CGG nad 200 opakování v 5 ́ – nepřekládané části genu FMR1 lokalizovaném v oblasti Xq27.3. Následná abnormální hypermetylace promotorové oblasti způsobí umlčení exprese genu FMR1. V důsledku mitotické nestability mutace někteří pacienti vykazují somatický mozaicismus (koexistence premutace a plné mutace), což vysvětluje velkou variabilitu klinické manifestace. U normální formy FMR1 genu kolísá počet opakování (CGG)n mezi 6 a 44 s přerušením 1–3 AGG triplety, přičemž v populaci nejběžnější alely mají 29–30 opakování. Intermediární alely s rozsahem opakování 45–54 tvoří tzv. šedou zónu, nosiči mívají zdravé děti, avšak existuje riziko vzniku alely s plnou mutací v dalších generacích. Alely s rozsahem 55–200 opakování bez abnormální metylace se označují jako premutace. Nosiči premutace nejsou postiženi mentální retardací, ale premutace způsobuje s nízkou penetrancí dvě zcela rozdílné choroby, presenilní tremor/ataxii (FXTAS) a předčasné ovariální selhání u žen, kterým trpí cca 20 % nosiček premutace. Premutace jsou v průběhu meiózy nebo rané embryogeneze nestabilní, a jestliže jsou přenášeny ženou, hrozí expanze CGG-repetice do plné mutace. Oproti tomu premutace přenášené muži jen zcela výjimečně expandují do plné mutace. Riziko vzniku plné mutace se odvíjí od délky mateřské premutace a je u více než 95 % alel s více než 100 opakováními. Nejkratší alela, u které byla popsána expanze v plnou mutaci v jedné generaci, má 59 opakování bez AGG přerušení. Frekvence premutovaných alel v populaci se uvádí 1 : 100–300 u žen a 1 : 250–800 u mužů. Vzhledem k tomu, že produkt genu FMR1 má vliv na ovariální funkce, může stanovení odchylky počtu opakování tripletu CGG od běžného rozmezí (26–34) sloužit v reprodukční medicíně jako další parametr ke zhodnocení ovariální rezervy.

SPINÁLNÍ MUSKULÁRNÍ ATROFIE

Spinální muskulární atrofie (SMA) je druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí na autozomálně recesivní onemocnění (incidence 1 na 10000 živě narozených dětí; frekvence nosičů 1 : 47). SMA je nervosvalové onemocnění charakterizované degenerací předních míšních rohů. Protein SMN (Survival Motor Neuron) reguluje přežití motorických neuronů a jeho nedostatek způsobuje progresívní proximální svalovou slabost a atrofii. Příčinou SMA je mutace v genu SMN, přičemž u více než 95 % pacientů se jedná o homozygotní bialelickou deleci exonu 7 v genu SMN1. Zbylá část pacientů zahrnuje složené heterozygoty s delecí v kombinaci s malou intragenovou mutací SMN1 genu a pacienty se SMA fenotypem nezpůsobeným mutací SMN1 genu. Dva téměř identické SMN geny jsou přítomny na dlouhém raménku 5. chromozomu tzv. telomerický SMN1 gen a centromerický SMN2 gen. Zatímco zdraví jedinci mají 1 nebo více kopií genu SMN1 na každém chromozomu, postižené osoby mají mutované kopie na obou chromozomech. Přenašeči mají typicky 1 normální a 1 mutovanou kopii a nejeví žádné příznaky. Stanovení počtu kopií genu SMN1 tedy umožňuje odhalit většinu přenašečů SMA před narozením postiženého dítěte. SMN2 je vysoce homologní pseudogen, většina jeho transkriptů v důsledku záměny 840C›T postrádá exon 7. Protein produkovaný tímto genem nestačí k zabránění onemocnění, nicméně dostačuje k modifikaci fenotypu. Stanovení počtu kopií genu SMN2 má význam pro SMA pacienty, protože čím více kopií pacient má, tím jsou příznaky onemocnění mírnější.

MIKRODELECE Y-CHROMOZOMU

Mužská neplodnost je v určitých případech vyvolána přítomností mikrodelecí v tzv. AZF oblasti (lokalizace Yq11.3). Frekvence jejich výskytu se odhaduje na 1/10 000 živě narozených mužů a byly nalezeny zhruba u 7,3 % infertilních mužů. Oblast AZF je rozdělena do tří podoblastí – AZFa, AZFb, AZFc. Geny vyskytující se v tomto úseku se účastní procesu spermatogeneze a jsou nezbytné pro mužskou reprodukci. Předpokládá se, že každá podoblast je aktivní v jiné fázi spermatogeneze. Byla vypozorována určitá korelace mezi závažností postižení a lokalizací mikrodelece. Pokud dojde k mikrodeleci v podoblasti AZFb a AZFc, pak její fenotypový projev kolísá od azoospermie k oligozoospermii. Mikrodelece v oblasti AZFa má daleko závažnější projev, a to úplnou nepřítomnost spermatogonií.

Při zjištění mikrodelece je doporučeno využití mikrochirurgického odběru spermií (MESA, TESE) a metody asistované reprodukce ICSI. Vzhledem k tomu, že mikrodelece v oblasti AZF se dědí z otce na syna ve 100 %, je možno při průkazu delece Y chromozomu uvažovat o preimplantační volbě pohlaví.

MIKRODELEČNÍ SYNDROMY

Mikrodeleční, a tedy i mikroduplikační syndromy jsou charakterizované jako skupina nejčastějších a klinicky nejzávažnějších tzv. submikroskopických aberací chromozomů způsobených delecí či duplikací specifického segmentu chromozomu. Incidence je poměrně častá 1 : 4000 až 1 : 30000 s rozsáhlým variabilním fenotypovým projevem. Mikrodeleční/mikroduplikační syndromy jsou děděny autozomálně dominantně, avšak převážná část případů vzniká de novo. Genetická heterogenita je častá a odpovědné geny mohou být lokalizovány na různých chromozomech (např. Di Georgův syndrom na 22q i 10q). Některé mikrodeleční syndromy mohou být nejen důsledkem delece, ale i bodové mutace (např. Runbinstein-Taybiho syndrom v 10 % vznikající z mikrodelece a v 90 % z bodové mutace). Delece často zasahuje větší množství důležitých genů, tzv. syndromy přilehlých genů (Contiguous gene syndromes). Test zachytí následující syndromy:

Mikrodeleční syndrom 1p36 (Slavotinek syndrom), Mikrodeleční syndrom 2p16.1-p15, 2q23.1 microdeleční/ mikroduplikační syndrom, Glass syndrom (2q32-q33), Mikrodeleční syndrom 3q29, Mikroduplikační syndrom 3q29, Wolf-Hirschhornův syndrom (4p16.3), Cri-du-Chat syndrom (5p15), Sotosův syndrom (5q35.3), Williams-Beurenův syndrom (7q11.23), Williams-Beurenův duplikační syndrom (7q11.23), Langer-Giedionův syndrom (8q24.12-q24.13), Mikrodeleční syndrom 9q22.3, DiGeorgeův syndrom-2 (10p13-p14), Prader-Williho syndrom /Angelmannův syndrom (15q11.2), Mikrodeleční syndrom 15q24, Rubinstein-Taybiův syndrom (16p13.3), Miller-Diekerův syndrom (17p13.3), Lissencefalie-1 (17p13.3), Smith-Magenisův syndrom (17p11.2), Potocki-Lupski syndrom (17p11.2), NF1 mikrodeleční syndrom (17q11.2), Koolen-de Vriesův syndrom (17q21.31), Mikroduplikační syndrom 17q21.31, DiGeorgeův mikrodeleční syndrom (22q11.21), mikroduplikační syndrom 22q11.2, Phelan-McDermidův mikrodeleční syndrom (22q13), Rettův syndrom (Xq28), MECP2 duplikační syndrom (Xq28), změny počtu kopií X chromozomu, sondy pro detekci mikrodelecí chromozomu Y.

OSTEOPORÓZA

Název osteoporóza pochází z latinského slova kost „os“ a pórovitost „porosis“. Primární osteoporóza je progresivní onemocnění, při němž dochází k úbytku kostní hmoty, zeslabuje se její struktura a kosti se pak snadno lámou. Osteoporóza je časté onemocnění žen po menopauze, v menší míře se vyskytuje také u mužů. Následkem tohoto onemocnění u nás utrpí zlomeninu zhruba každá třetí žena a každý šestý muž ve věku nad 50 let. Zvýšené riziko rozvoje onemocnění mají také lidé s nízkou tělesnou hmotností, nevyváženou stravou, pasivním životním stylem a osoby s výskytem osteoporózy v rodině.

Stav kosti není vidět navenek a většinou se nízká kostní hustota zjistí náhodně při RTG vyšetření či až při zlomenině. Kostní tkáň obsahuje řadu minerálních látek, jako je vápník, hořčík či fosfor. Pro jejich zabudování do kosti je nezbytná přítomnost dalších látek, jako je například vitamin D. Pokud nemáme ve stravě dostatek těchto látek, kost ztrácí svou hmotu a pevnost.

Osteoporóza může dále nastat jako důsledek základního, nejčastěji endokrinologického, onemocnění (např. štítné žlázy), při chronických onemocněních jater nebo ledvin, jako důsledek cukrovky nebo při dlouhodobém užívání některých léků (např. kortikoidů). V tomto případě hovoříme o sekundární osteoporóze.

ANKYLOZUJÍCÍ SPONDYLITIS

Ankylozujíci spondylitida neboli Bechtěrevova choroba spadá do kategorie autoimunitních revmatických onemocnění, při kterých dochází k chronickým zánětlivým procesům v kloubech páteře a končetin. Tato nemoc postihuje více mužů než žen, a to převážně mladšího věku. Toto onemocnění může být mnoho let neodhaleno, dokud se neobjeví jeho první příznaky. Pokud se příznaky neobjeví do 40. roku života, pravděpodobnost jeho vzniku po tomto věku prudce klesá. Onemocnění se projevuje bolestí páteře a kloubů, zejména pokud je tělo delší dobu v jedné poloze. Nemoc není životu nebezpečná, ale postupuje pomalu a je nezvratná, protože po každém překonaném zánětu je poškozená tkáň nahrazena novou. To postupně zhoršuje pohyblivost kloubu a může dojít až k jeho úplné ztrátě. V případě páteře tak vzniká tzv. páteř tvaru bambusové hole. Na přítomnost nemoci mohou též upozornit jiné zdravotní problémy, např. onemocnění srdce, ledvin, kožní defekty, či zánět oční duhovky, které mohou být doprovodným onemocněním. Příčina Bechtěrevovy nemoci není dodnes zcela jasná, ale je dlouhodobě znám vztah této nemoci s alelou HLA-B27 genu hlavního histokompatibilního systému (MHC). Výskyt alely HLA-B27 byl prokázán u 90–95 % všech pacientů trpících Bechtěrevovou chorobou. Frekvence výskytu této alely v celkové bělošské populaci je 7–9 %. Indikací k vyšetření je jednostranná uveitis přední oční komory často spojená s bolestí zad, rodinná anamnéza a revmatické onemocnění, Bechtěrevova nemoc.

PANEL GENŮ ASOCIOVANÝCH S ONKOLOGICKÝMI DĚDIČNÝMI SYNDROMY

Metoda masivně paralelního sekvenování umožňuje efektivnější (rychlejší a ekonomičtější) genetickou diagnostiku v oblasti klinické genetiky, a to zejména v porovnání s doposud používanou Sangerovou metodou. Pomocí sekvenování nové generace mohou být identifikovány nové genetické změny, tj. DNA predispozice, které přispívají k vzniku závažných onemocnění resp. k onkogenezi, nádorové progresi i metastazování. Tato technologie dnes umožňuje standardně testovat určitou skupinu genů v tzv. panelu genů (APC, ATM, BAP1, BARD1, BLM, BMPR1A, BRCA1, BRCA2, BRIP1, CDH2, CDK4, CDKN2A, EPCAM…dopsat – pošlu) , jejichž poruchy jsou asociovány s dědičnými nádorovými onemocněními a syndromy (např. nádory prsu, vaječníku, vejcovodu a dělohy, gastrointestinálního traktu, kůže, ledvin, pankreatu či s různými druhy leukémií). Tímto přístupem získáme komplexnější výsledek pro pacienta, jsme schopni identifikovat konkrétní hereditární nádorový syndrom a můžeme poskytnut pacientovi i jeho zdravým příbuzným prediktivní vyšetření prokázané kauzální mutace v některém z rizikových genů. Nositelům mutace je doporučeno adekvátní preventivní sledování, čímž je případně vzniklé nádorové onemocnění včas odhaleno a snadněni vyléčeno. Znalost molekulárně genetické podstaty onemocnění umožňuje v rodinách presymptomatickou diagnostiku na úrovni DNA a na jejím podkladě vypracování preventivní a léčebné strategie. .Uvedený panel genů je možné vyšetřovat u osob po dosažení zletilosti.

PREDIKTIVNÍ TEST SPECIFICKÉ MUTACE

Cílem DNA analýzy je odhalit mutaci v genu daného onemocnění, která vede k poruše funkce kódovaného proteinu a způsobuje dané onemocnění v rodině. Výsledkem vyšetření je potvrzení nebo vyloučení testované mutace genu.

VYŠETŘENÍ GONOZONÁLNÍ MOZAIKY

FISH – Fluorescenční In Situ Hybridizace - jedná se o molekulárně-cytogenetickou metodu, kdy po speciálním zpracování buněk plodu jsou buňky fixovány na sklíčku. K takto připravenému preparátu přidáme specificky fluorescenčně značenou DNA (sondu) a potom ve fluorescenčním mikroskopu odečítáme počet fluorescenčních signálů v buněčném jádře. . V současnosti je v populaci zhruba 15 – 20 % neplodných párů. U 5 -13 % je neplodnost způsobená chromozomovými aberacemi. Mezi nejčastější patří početní aberace (aneuploidie) pohlavních chromozomů (gonozomů) způsobující známé syndromy u žen Turnerův syndrom (45,X) a syndrom triple X (47,XXX), u mužů pak Klinefelterův syndrom (47,XXY) či syndrom Jacobsové (47,XYY). Tyto syndromy se velmi často vyskytují v mozaikové formě. To znamená, že aberace není přítomna ve všech buňkách vyšetřovaného, ale jen v některých. Míra mozaicismu souvisí s poruchami plodnosti a lze ji stanovit pomocí metody FISH.

LIDSKÉ PAPILOMAVIRY: HPV GENOTYPY

Typizovaný screening HPV : Vyšetření je prováděno z cervikálního stěru speciální odběrovou sadou. Genetický test detekuje přítomnost DNA viru HPV (HPV-poly) a lze jím potvrdit nebo vyvrátit přítomnost infekce HPV viry z vysoce rizikové skupiny HPV- HR (16, 18, 31, 33, 35, 39, 45, 51, 52, 53, 56, 58, 59, 66, 68, 73, 82) a infekce HPV viry z nízkorizikové skupiny HPV - LR (6, 11, 40, 42, 43, 44). Samostatně pak HPV- HR kmeny 16, 18, 45, řady 30 a řady 50 a HPV- LR kmeny 6, 11.

WILSONOVA CHOROBA

Wilsonova choroba (hepatolentikulární degenerace) je dědičné autosomálně recesivní metabolické onemocnění, s frekvencí onemocnění 1:30000, způsobené deficitem měď transportující ATPázy (ATP 7B), která vede k poruše exkrece mědi do žluči a k poruše inkorporace do apoceruloplasminu. Následkem je kumulativní retence excesivních kvant mědi chronicky intoxikující řadu orgánů, především mozek a játra (neurologická a hepatální forma), což je základním patogenním mechanismem vedoucím ke tkáňovému poškození a orgánovým změnám. Gen ATP7B leží v oblasti 13q14.3q21.1, má 21 exonů, produkt genu je velký 7.5 kb. Je exprimován hlavně v hepatocytech, ledvinách a placentě, v menší míře v mozku, srdci, svalech a pankreatu. Genetický defekt vede k poruše transportu mědi z oblasti trans-Golgi aparátu do lysozomů a odtud do žluči a také k poruše transportu mědi pro syntézu ceruloplasminu. Dosud bylo publikováno více než 200 mutací genu ATP7B (missence a nonsence substituce, drobné inzerce, delece a sestřihové mutace). Nejčastější mutací v České republice je záměna histidinu za glutamin v pozici 1069 (p.H1069G) s frekvencí 57%. Důležitým specifikem Wilsonovy choroby je její léčitelnost (vhodná dieta, penicilaminové a zinkové preparáty). Dieta je při včasné diagnostice a léčení natolik úspěšná, že může zcela zastavit progresi onemocnění nebo i předejít manifestaci genetického defektu. Nerozpoznané onemocnění je naopak infaustní. Genetické vyšetření je přínosné především u sourozenců v rodinách s prokázaným výskytem Wilsonovy choroby a v asymptomatické fázi onemocnění. Nejčastější formou jaterní manifestace je jaterní cirhóza s tendencí k rychlé progresi, proto všechny etiologicky nejasné jaterní cirhózy u osob mladších 45 let by měly být vyšetřeny na možnost Wilsonovy choroby.

CROHNOVA CHOROBA

Crohnova choroba (CD, OMIM 266600) je nespecifické zánětlivé onemocnění trávicího traktu, postihující nejčastěji oblast tenkého a tlustého střeva (často konečnou část tenkého střeva – ileum), postiženy však mohou být prakticky jakékoliv úseky trávicí trubice. Zánět postihuje střevo do hloubky v celé šířce střevní stěny, segmentální a je zde sklon ke tvorbě píštělí a abscesů. Nemoc se projevuje průjmy, bolestmi břicha, poruchou trávení a vstřebávání (malabsorpcí), celkovými příznaky (zvýšenou teplotou aj.) a příznaky mimo střevními (bolestmi a záněty kloubů, aftózní stomatitidou a jinými kožními obtížemi). Příčina Crohnovy choroby není dosud přesně známa. Sklon k onemocnění je ovlivněn geneticky a nemoc může být v náchylné osobě vyvolána vlivy okolního prostředí (dietní chyby, kouření, stres). Rovněž se na rozvoji onemocnění uplatňují faktory imunologické a infekční (vše je předmětem intenzivního výzkumu). V nedávné době bylo identifikováno několik chromosomových oblastí, které vykazují možnou spojitost s náchylností ke vzniku Crohnovy choroby (např. na chromosomu 5p13.1, 6p21). Jedním z významných genů, jehož mutace jsou asociovány se zvýšenou pravděpodobností rozvoje Crohnovy choroby, patří gen NOD2/CARD15, který se nachází na chromosomu 16q12. Protein kódovaný tímto genem hraje důležitou roli v imunitní odpovědi na bakteriální infekci. Mutace v tomto genu mají za následek změnu funkce proteinu, které vedou ve svém důsledku ke ztrátě kontroly organismu na bakteriální infekci. Tři mutace v NOD2/CARD15 genu (R702W, G908R, 3020insC) představují přibližně až 82 % mutací prokázaných u pacientů s Crohnovou chorobou. Uvádí se, že relativní riziko rozvoje Crohnovy choroby je 2-4x vyšší u nosičů jedné mutace (heterozygotůi) a až 17x vyšší u nosičů dvou mutací (homozygotů a složených heterozygotů). Uvádí se, že mutace v NOD2/CARD15 genu se vyskytují přibližně u 7-20 % zdravé populace a 30-50 % pacientů s CD.

Klinický exom

Metoda masivně paralelního sekvenování umožňuje efektivnější genetickou diagnostiku v oblasti klinické genetiky. Touto metodou můžou být identifikovány nové genetické změny, tj. DNA predispozice, které přispívají k vzniku závažných onemocnění. Tato technologie dnes umožňuje standardně testovat určitou skupinu genů v tzv. panelu genů, jejichž poruchy jsou asociované s dědičnými onemocněními člověka (např. vzácné poruchy – osteogenesis imperfecta, recesivní formy, enchondromatosis, Ollier type, surfactant dysfunction, COFS syndrom; onkologická onemocnění, metabolické poruchy a další). Tímto přístupem získáme komplexnější výsledek pro pacienta a můžeme mu tak poskytnut adekvátní péči s cílem zvýšení kvality života. Znalost molekulárně genetické podstaty onemocnění umožňuje v rodinách presymptomatickou diagnostiku na úrovni DNA a na jejím podkladě vypracovat preventivní a léčebnou strategii.

VROZENÁ NESYNDROMOVÁ ZTRÁTA SLUCHU

Vrozená nesyndromová ztráta sluchu (OMIM 220290) je až z 80 % autozomálně recesivně dědičná a více než polovina případů je způsobena zárodečnými mutacemi genu GJB2 (DFNB1, gap junction protein beta 2). Gen GJB2 je lokalizován na chromosomu 13q12.11 a kóduje protein connexin 26 vytvářející transmembránový kanál, který slouží k transportu draselných iontů a malých molekul a je mimo jiné zodpovědný za správný rozvoj vnitřního ucha. Nejčastějšími mutacemi genu GJB2 v kavkazské populaci jsou c.35delG, p.Trp24Stop, IVS 1+1 G>A (3170 G>A) v nekódující oblasti genu a c.313del14. Doposud však bylo popsáno více než 200 dalších mutací tohoto genu. Četnost heterozygotů je až 1:31 (celosvětově až 3 % populace). Průkaz dvou patogenních mutací na základě sekvenačního (masivně paralelní sekvenování) vyšetření celého genu vede k molekulárně genetickému potvrzení diagnózy vrozené nesyndromová ztráty sluchu, průkaz jedné patogenní mutace potvrdí pouze nosičství vlohy.