Okénko do úžasného světa genetiky
Genetika je fascinující vědní obor v rámci biologie, který odkrývá tajemství života ukryté v buňkách našeho těla. Klíčem k pochopení genetiky je DNA, molekula, která nese genetické informace. Při pohledu do nitra buňky začínáme objevovat úžasné mechanismy, které formují naši fyzickou podstatu a determinují dědičnost.
Pár slov o DNA
Deoxyribonukleová kyselina, zkráceně DNA, představuje molekulární stavební kámen života. Je to dlouhý dvouvláknový řetězec (dvojšroubovice) složený z nukleotidů (základních stavebních bloků nukleových kyselin, což jsou molekuly obsahující genetickou informaci), z nichž každý obsahuje cukr, fosfát a jednu ze čtyř dusíkatých bází: adenin (A), thymin (T), cytosin (C) nebo guanin (G). Kombinace těchto bází tvoří genetický kód, který nese informace nezbytné pro vývoj a fungování organismu. DNA se nachází v jádře buněk. Struktura DNA je neuvěřitelně elegantní a efektivní a umožňuje přesné uchování a předávání genetických informací z generace na generaci. Je to zkrátka zázrak evoluce.
Umístění DNA v buňce a role chromozomů
V jádře buněk se DNA organizuje do tzv. chromozomů, což jsou pevné struktury tvořené spirálovitě stočenou DNA. Lidé mají 23 párových chromozomů, to znamená, že každý rodič předává svému potomkovi jednu sadu chromozomů, tedy celkem 46 chromozomů, z nichž polovina pochází od otce a druhá polovina od matky.
- Tato kombinace chromozomů tvoří genotyp, genetický základ každého jedince. Jeden z nejúžasnějších aspektů genetiky spočívá ve způsobu, jakým chromozomy spolupracují při zajištění přenosu genetických informací. Během buněčného dělení se chromozomy zdvojí, oddělí a vytvoří dvě identické kopie, které jsou pak rovnoměrně rozděleny mezi dvě nové buňky.
- Tento proces, nazývaný mitóza, je klíčový pro růst, opravu a udržování tělesných tkání. V odlišném procesu, zvaném meióza, se chromozomy kombinují a následně se rozdělí na čtyři buňky s polovičním počtem chromozomů. To umožňuje vznik pohlavních buněk, spermie u mužů a vajíčka u žen, které mají poloviční genetický materiál.
- Spojením spermie a vajíčka při oplodnění se znovu vytvoří kompletní genetický kód, který vytvoří nového jedince.
Obr. 1: zjednodušená struktura lidské buňky
Co je to genom a gen
Genom zahrnuje veškerou genetickou informaci obsaženou v jednotlivci a gen je malý úsek DNA, který obsahuje informace potřebné k vytvoření jednoho specifického proteinu nebo k ovlivnění některých vlastností organismu. Můžeme si to představit jako instrukce, které určují, jakým způsobem bude postaven a fungovat živý tvor. Geny jsou v podstatě „stavební kameny“ života.
Geny ovlivňují mnoho aspektů v organismu od základních biologických funkcí až po vývoj a predispozice k různým onemocněním.
Zde jsou některé oblasti, které jsou ovlivněny geny:
- Základní biologické funkce: geny kódují proteiny, které jsou základem mnoha biologických procesů. Tyto procesy zahrnují metabolismus, růst, reprodukci, opravu buněk a mnoho dalších.
- Vývoj: geny mají klíčovou roli ve vývoji organismu od embryonálního stadia až po dospělost. Kontrolují procesy diferenciace buněk, tvarování orgánů a mnoho dalších aspektů vývoje.
- Imunitní systém: geny ovlivňují funkci imunitního systému, což je klíčové pro schopnost organismu bojovat proti infekcím a chorobám.
- Predispozice k onemocněním: určité genetické varianty mohou zvyšovat nebo snižovat riziko vzniku různých onemocnění. To zahrnuje genetickou predispozici k onemocněním srdce, rakovině, diabetu a mnoha dalším.
- Zrakové a sluchové vnímání: geny mohou ovlivňovat také zrakové a sluchové vnímání včetně predispozice k určitým genetickým onemocněním, která mohou vést ke ztrátě sluchu nebo zraku.
Obr. 2: genom muže: 46 chromozomů tvoří 23 párů v buněčném jádru
Co jsou to alely
Alely jsou varianty genu, které ovlivňují určitý znak nebo vlastnost organismu. Geny jsou umístěny na chromozomech, které jsou v jádře buňky. Každý jedinec dostává po jedné alele od matky a jedné od otce. Alely se dědí nezávisle na sobě, pokud jsou na různých chromozomech. Kombinace alel v genotypu ovlivňuje, zda se projeví tzv. dominantní, či recesivní znaky. Tímto způsobem se genetická informace přenáší a ovlivňuje vzhled, chování a další vlastnosti potomků. Párové chromozomy obsahují stejné geny, ale mohou mít různé alely.
V souvislosti s alelami je důležité znát termíny fenotyp a genotyp.
- Fenotyp je soubor pozorovatelných vlastností nebo charakteristik jedince, které vycházejí z interakce jeho genotypu (genetického materiálu) s prostředím. Jednoduše řečeno, fenotyp zahrnuje veškeré vnější projevy organismu, které můžeme vidět nebo měřit, jako jsou barva očí, výška, tvar těla, chování a další fyzické a behaviorální vlastnosti.
- Naopak genotyp je soubor všech genů obsažených v DNA organismu, které mohou ovlivňovat jeho vývoj a fungování.
Dominantní a recesivní alely jsou dvě základní kategorie genetických variant, které ovlivňují projev určitého znaku nebo vlastnosti organismu.
Obr.3: princip fungování alel na příkladu krevní skupiny
Druhy alel
Dominantní alela: pokud jedinec má alespoň jednu dominantní alelu pro určitý gen, projeví se příslušný znak nebo vlastnost v jeho fenotypu.
Recesivní alela: přítomnost recesivní alely se projeví pouze tehdy, má-li jedinec dvě recesivní alely pro daný gen a není přítomna žádná dominantní alela.
Alely jsou standardně označovány písmeny. Dominantní alely se většinou označují velikými písmeny a recesivní malými, ale mohou být označeny prvními písmeny genu nebo jiným systémem označování. Například pro gen, který ovlivňuje barvu očí, můžete mít alely „B“ pro modrou barvu a „b“ pro hnědou barvu.
Čísla: Pokud existují více než dvě alely pro daný gen, mohou být číslovány. Například mohou existovat alely s označením „A1“ a „A2“.
Obr.4: princip fungování alel na barvě očí u rodičů a potomků
Co jsou genetické mutace a proč geny mutují
Co hledáme, když zkoumáme Vaši DNA, jsou genetické mutace. Vytvoření mutace na genu může nastat několika způsoby.
V laickém jazyce to lze vysvětlit následovně.
- Náhodné chyby při replikaci DNA: při každém dělení buňky dochází k replikaci DNA, což je proces, při kterém se kopíruje genetický materiál. Někdy při tomto procesu může dojít k chybám, což může způsobit změny v genetickém kódu a vznik mutací.
- Vliv vnějších faktorů: mutace mohou být způsobeny vlivem vnějších faktorů, jako jsou chemikálie, radiace nebo viry. Například některé chemikálie mohou poškodit DNA a způsobit mutace.
- Genetická rekombinace: při procesu nazývaném rekombinace může dojít k přesunům genetického materiálu mezi chromozomy. Tato přirozená genetická variabilita může vést ke vzniku nových kombinací genů a potenciálně k mutacím.
- Mutageny jsou látky nebo faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku mutací. Chemikálie, jako jsou některé karcinogeny, mohou působit jako mutageny a způsobit změny v DNA.
- Dědičnost mutací: některé mutace mohou být dědičné, což znamená, že se přenášejí z jedné generace na druhou. Tyto mutace mohou vzniknout buď náhodně, nebo mohou být způsobeny genetickými chybami předávanými od rodičů k potomkům (viz další kapitola).
Obr.5: grafické znázornění genu bez mutace a genu s mutací
Základní informace k zákonům dědičnosti
Základní principy dědičnosti byly poprvé popsány rakouským mnichem a vědcem Gregorem Mendelem, který na konci 19. století v Brně prováděl studie na hrachu. Od Mendelových časů prošla genetika ohromným vývojem.
Objev struktury DNA v polovině 20. století znamenal průlom v našem chápání genetických mechanismů. Následoval vývoj technologií, jako jsou PCR (polymerázová řetězová reakce) a sekvenování DNA, které nám umožnily genetickou informaci důkladněji prozkoumat.
Zcela klíčový pro pochopení poznání širokého spektra a funkce jednotlivých genů byl HGP – Human Genome Project, který postupně zmapoval všech cca 25 000 genů, jež se nacházejí v lidském organismu.
Dědičnost je jedinečná schopnost živých organismů. Každé nově narozené dítě zdědí polovinu genetických informací od matky a polovinu od otce, což ovlivňuje jeho konečný vývoj. Přesto nenese genetická informace odpovědnost za vše. Na osud dítěte působí mnoho vnějších faktorů, ať už pozitivních, nebo negativních.
Pro pochopení principů dědičnosti je důležité vědět, že existují dva druhy chromozomů: pohlavní (gonozomy) a nepohlavní (autozomy). Kvůli odlišným kombinacím pohlavních chromozomů u mužů a žen se dědičnost genů uložených na těchto chromozomech liší. Autozomy mají pro obě pohlaví stejný vliv. Proto dělíme dědičnost na autozomální a gonozomální.
Dědičnost můžeme zjednodušeně rozdělit na dominantní a recesivní.
- Dominantní autozomální dědičnost znamená, že pro vznik choroby je rozhodující pouze dominantní alela. Postižený rodič má 50% pravděpodobnost, že předá tuto alelu potomkovi, čímž se projeví nemoc.
- Recesivní autozomální dědičnost naopak vyžaduje, aby obě alely daného genu byly mutované. Fenotyp choroby se projeví pouze u recesivních homozygotů, tedy u těch, kteří zdědili mutovanou alelu od obou rodičů.
Obr.6: Záklaní principy dědičnosti objevil v 19. století moravský přírodovědec německého původu Gregor Johann Mendel
Příklad přenosu dědičné choroby na potomka u konkrétní dědičné choroby
Cystická fibróza (CF) je genetická choroba, která se přenáší dle zákonů dědičnosti. CF je způsobena mutacemi v genu CFTR (Cystic Fibrosis Transmembrane conductance Regulator).
Zde jsou základní principy dědičnosti pro toto onemocnění:
Recesivní dědičnost:
- CF je recesivní genetická choroba. To znamená, že k projevení choroby je třeba mít dvě mutované kopie genu CFTR (jednu od matky a jednu od otce).
- Osoby, které mají jednu normální a jednu mutovanou kopii genu, se nazývají nositelé. Nemají příznaky nemoci, protože normální kopie genu kompenzuje mutovanou.
Pravděpodobnost postižení potomstva:
Když dva nositelé mají potomka, existuje 25% pravděpodobnost, že potomek zdědí dvě mutované kopie genu CFTR a bude postižen cystickou fibrózou. Existuje 50 % pravděpodobnost, že potomek bude nositelem (jedna mutovaná kopie) a 25% pravděpodobnost, že ani nebude nositelem, ani nebude postižen.
Nositelé nemají příznaky:
Nositelé mutace v genu CFTR nemají obvykle žádné příznaky cystické fibrózy, protože mají stále funkční kopii genu. Celkově lze říci, že projevení cystické fibrózy u potomka vyžaduje, aby oba rodiče byli nositeli mutace v genu CFTR. Je-li jeden rodič nositelem a druhý má normální gen, jejich potomek nebude postižen, ale může být nositelem.
Obr.7: grafické znázornění principu dědičnosti