On-line výsledky pacientů pro smluvní lékaře Pacientský dotazník
Plastická operace, liposukce, stomatologie - GHC Praha

GHC GENETICS - Prevence je základ pevného zdraví

Rezistence vůči viru HIV

Genetické testování dispozic k rezistenci vůči viru HIV (možnost nákazy virem HIV, prognóza přežití, léčebný přístup)

Strašák v podobě viru HIV se objevil na začátku osmdesátých let 20. století. Konkrétně v roce 1981, kdy bylo popsáno nové onemocnění, které získalo název Acquired Immune Deficiency Syndrome, zkráceně AIDS. V překladu to znamená Syndrom získané ztráty imunity. Mnohé laboratoře na světě se pokusily zjistit, co toto onemocnění způsobuje. V roce 1983 objevily nezávisle na sobě vědecké týmy doktora Gallo v USA a doktora Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus lidské imunodeficience, který způsobuje ztrátu obranyschopnosti člověka.

Virus se totiž přenáší pouze pohlavním stykem a krví, jakýkoliv přenos použitými věcmi (nádobí, hřeben, klika), polibkem, podáním ruky či komárem je prakticky nemožný. První lék na AIDS se začal vyrábět mimo jiné i v tehdejším Československu za několik let po objevení viru. V dnešní době mají lékaři k dispozici velké množství léků, které zasahují do množení viru na více úrovních. Léky, na které postupně vzniká odolnost, je pak možno střídat a podstatně tak prodloužit život pacienta. HIV virus je velmi zákeřný, pokud člověka nakazí, má schopnost se tak rychle měnit, že imunitní systém nakaženého musí neustále vyvíjet nové a nové úsilí k likvidaci viru. Není tajemstvím, že HIV pozitivní člověk se může dále od jiného HIV pozitivního člověka nakazit. Dokonce se může nakazit HIV pozitivní člověk od HIV pozitivního člověka, na kterého virus před časem přenesl. Tím jak virus rychle mutuje, stává se z něj jakoby jiný organizmus, a tak se může člověk HIV pozitivní nakazit vícekrát za sebou. Prognóza mnohačetné nákazy je samozřejmě horší.

Vědci na celém světě usilují o nalezení léku, který by vyléčil HIV pozitivní osoby. Je to velmi nelehký úkol, protože HIV virus patří mezi tzv. RNA viry, které mají nepříjemnou vlastnost, že se zabudovávají do genetické informace hostitelského organizmu. Nakažený člověk má pak dědičnou informaci HIV viru zabudovanou ve své DNA jako neoddělitelnou součást. Veškeré v současnosti používané léky se zaměřují na potlačování množení viru a nejsou schopny virus „zabít“. Jedinou možností, která se snad již v blízké budoucnosti nabízí k využití pro skutečné vyléčení HIV pozitivity, je využití prostředků molekulární biologie. Jedinou konkrétní nadějí, která má naději uspět při boji se zákeřným virem, je tzv. genová terapie.

Při výzkumu HIV vědci došli k velmi zajímavému zjištění. Některé osoby, které velmi často přicházely do styku s HIV pozitivní krví, buď neonemocněly AIDS, nebo dokonce nebyly ani HIV pozitivní. To vědce přimělo ke genetickému zkoumání rozdílů mezi HIV pozitivními osobami a osobami, které ač mohly, tak se HIV pozitivními nestaly. Vědci našli dokonce několik genů, jejichž některé varianty chrání člověka před nákazou virem HIV nebo v případě nákazy tímto virem člověku neobyčejně prodlouží život. Virus ke svému vstupu do buňky potřebuje, aby na ní byly přítomny receptory, které mu umožní vstup do nitra buňky. Mezi tyto receptory patří jednak CD4, nezbytný je také některý koreceptor – např. CCR5 nebo CXCR4. Jak bylo v posledních letech zjištěno, mutace koreceptoru CCR5 vede k rezistenci vůči viru HIV nebo k lepší prognóze po nákaze virem HIV.

V České populaci jsme studovali celkem 719 osob, z toho 383 mužů a 336 žen a zjistili jsme frekvence mutace genu pro CCR5 – 0,13 u mužů a 0,11 u žen. V celkové populaci je frekvence mutované alely 0,12. Z výsledků vyplývá, že asi každý čtvrtý muž a každá pátá žena české národnosti jsou nosiči mutantní alely, a tím jistého stupně rezistence vůči HIV. Rozhodně to ale neznamená, že zjistí-li člověk, že nese mutace v genu pro CCR5, tak je proti HIV infekci chráněn. Takový člověk má pouze menší pravděpodobnost nákazy. V České republice je celkově nízká incidence i prevalence HIV infekce a je pravděpodobné, že to souvisí i s relativně vysokým výskytem mutace genu pro CCR5 v české populaci.

HIV pozitivita

V roce 2006 bylo jen v České republice provedeno celkem 819 812 vyšetření na přítomnost infekce HIV. Bylo objeveno 93 nových případů HIV pozitivity. V roce 2006 bylo v České republice celkem 920 HIV pozitivních osob, z toho u 209 osob propukl AIDS a z nich 123 osob již zemřelo. 54 HIV pozitivních osob patřilo v roce 2006 mezi injekční uživatele drog.

Příznaky

Krátce po nákaze 3-8 týdnů přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům první akutní HIV infekce, která obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, zvýšené únavy, často s prchavou vyrážkou. Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k dočasnému či stálému zduření lymfatických uzlin. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie B - symptomatické fáze HIV infekce. Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivujícího plísňového zánětu ústní sliznice, plísňového zánětu pochvy, výsevem pásového oparu (herpes zoster) a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí. V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí, jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia onemocněni AIDS, charakterizovaným výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy.

Příčiny

Příčinou HIV pozitivity je přenos viru HIV do těla hostitele v takové dávce, která vyvolá HIV pozitivitu. HIV virus má průměr 110 nanometrů a jeho genetická informace je tvořena dvěma identickými vlákny ribonukleové kyseliny (RNA). Kromě těchto základních struktur obsahuje virová částice některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující množení viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně přetrvávající infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický materiál eliminovat. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk.

Prevence

Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci, musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV. Vysoce rizikovým je nechráněný pohlavní styk, podání infikované krve nebo použití infikované injekční jehly a přenos z matky na dítě během těhotenství, porodu i kojení. Základní preventivní opatření vycházejí z těchto skutečností, mezi ně patří zamezení anonymních pohlavních styků, používání kondomů, využívání bezpečných krevních náhrad a sterilních (nepoužitých) injekčních jehel a testování těhotných matek na HIV.

Léčba

Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení viru a předejít zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie – eliminace viru z organismu – není dosud vyřešen. Všechny dostupné protivirové léky svým zásahem do dělícího cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu. Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu infekce na novorozence.

Jakým způsobem testuje GenScan odolnost vůči viru HIV ?

Genetická analýza GenScan v žádném případě netestuje přítomnost viru v organizmu. GenScan není HIV testem. GenScan naopak přináší klientům možnost nechat se otestovat na rezistenci vůči viru HIV, tedy na odolnost organizmu proti nákaze virem HIV. Kromě analýzy genu CCR5 je klientům nabídnut panel, který testuje veškeré známé polymorfizmy a mutace genů, které vedou k odolnosti vůči viru HIV. Výsledek testu znamenající snížené riziko nákazy virem HIV může částečně uklidnit osoby, které se např. v povolání často vystavují riziku infekce virem HIV, ale test pomůže i lékařům HIV pozitivních osob zjistit prognózu onemocnění a doporučit nejvhodnější léčebný přístup. Snížené riziko nákazy virem HIV v žádném případě neznamená, že testovaná osoba se nemůže nakazit virem HIV. Taková osoba má pouze vyšší pravděpodobnost, že při styku s virem zůstane HIV negativní.

Poraďte se s námi online Dokumenty ke stažení

Partnerské společnosti

Smluvní partneři

Certifikace

Chcete se stát smluvním lékařem?
Lékaři online
GHC GENETICS najdete v sekci genetika na odborném webu Lekari-online.cz.
powered by Lékaři-online.cz


*/?>